Náčrt nedovolené krajinky...






Technicky nezvládnutá... s texturou... bez přesahu... bez myšlenky... bez návodu k použití... bez věnování přátelům... s nádechem tuctovosti... vnitřní zahořklosti... a moderního opakujícího se patosu...

Nic pro odborníky...

Vo-hejbárna...






Jo život je už takovej... lidi kecaj... lidi blbnou... a lidi se rovnaj...


Rovnají se do řad... zástupů... formací... škatulek... názorů... barev... rovnají se podle věku... zahledění... velikosti... odbornosti... možností... pocitů... platové třídy... velikosti nádobíčka... rozhledu... skupin... rovnají se pro srovnání... nedostatek... vnitřní přesvědčení... vnější nedůslednost... zdravou páteř... rovnají se vpředu... rovnají se vzadu... pro rovnice... v šik... rozzuřený dav... jedince... autority... předchůdce... zástupce... vrstevníky... opozdilce... nádeníky... rovnají se pro pokrytí... kdo jak svítí... do kruhů... pruhů... kosočtverců... podle počtu kotrmelců... rovnají se měřítkem... plusem... závorkou a rovnítkem... někdy rovnaj do mínusů... rovnají se pravítkem... po čarách... přímkách... úsečkách... rychloběžkách... držej rovnou stopu i na běžkách... rovnají se podle minulosti... budoucnosti... přítomnosti... do fronty... šuplíků... skříní... srovnaj se i do zadků... rovnají se do schránek... rohů... centrálně... podle řezu... hloubky kapes... délky vlasů... odborně... samovolně... otevřeně... viditelně... rovnají se za zády... v dráze letu... gravitačním pádu... podle schodů... pocitově... čichově... nekonečně... do úmoru... v dráze světla... osobnostně... podle planet... narozením... hořkým koncem... mírou štěstí... osvícením... vzdáleností...
podle počtu vlastních světů...


                              
Kdo říká, že se nevo-hejbá... ten se rovná... lhářům... 



Jo život je už takovej... lidi kecaj... lidi blbnou... a lidi jsou vohejbárna... 



                                                                             .

Vybraná teorie dvojitě uzavřeného přirozeného výběru...






Na obloze svítí slunce... a přišel ten den... dnes trochu jinak svítí slunce... dnes není sám... klepání na dveře zahnalo samotu... otvírá je... oni už čekají... jdou k němu... objímají ho... a za hlasitého volání davů tam venku ho konečně odvádějí... jsou šťastni, že ho poznávají... vedou ho špalírem příznivců... oni už to konečně vědí... ano dnes je ten den...




Vybrali ho... vybraliho... vybrali... chtějí ho.... je vybrán... vybrali ho... vybrali ho...........................




Všude znějí ty hlasy... všude se o tom povídá... tak konečně přišla ta chvilka... ano... on to věděl... věděl to co jiní ani netuší...
Cítí jak tisíce očí sleduje jeho velkou pravdu.... to poznání... on ji dávno věděl.... byl vybrán... prošel tím výběrem... tak vzácně... každý den znova a znova čekal samojediný na to velké znamení... tušení vecí jiným nepoznaných.... on byl vybrán...  jen on může dojít poznání.... a zase ten hlas volá... vybrali ho... a oni natahují ruce... věří v jeho osvícení... ta dávná předtucha... neznámá touha... sláva nejvyššího... volání z hloubin vědomí civilizace ukryté v obrazech.... on ji viděl... oni zůstávají zaslepeni... otevře jim oči... šeptají v dálce... tak oni ho vybrali... otvírá oči... poznává nepoznané... dává jim nepoznané... následujte mě... dám vám poznání... ano lide můj... miluji vás všechny... všem vám odpouštím... skrze jednoho Boha... Boha ve mě... jsem vybrán... k vašemu vzkříšení... otevřu vás... já dělám výběr... jen já mám ten dar... poznání... světa... k obrazu svému... to konejte... výběr... neb oni mě vybrali... oni to chtějí... musíte mě chtít... musíte mě ctít... musíte mě milovat....




Vybrali ho... vybraliho... vybrali... chtějí ho.... je vybrán... vybrali ho... vybrali ho...........................




Byl to ten den... slunce zářilo na obloze snad více než jindy... a díval se na něj... přes malé okénko... tam v rohu bílé místnosti... tam seděl celé hodiny on... Stařičký lékař pozoruje jeho vzdálenou nehybnost... oči mu šílenstvím planou... ústa v podině strnulém křečitém úsměvu... den za dnem... hodinu za hodinou šeptají... "oni mě vybrali"... a léčba se nikam neposouvá... lékař vraští čelo... rozvážně si tře konečky prstů... pak něco zapisuje do malého netesu a kroutíc s údivem hlavou pomalu odchází...
Dnes má volné odpoledne... jde chytat slunce tam ven... ale zítra... říká si... zajde na tohle uzavřené oddělení... pacieint potřebuje léčbu... ten duševně nemocný bude zítra vybrán..........................



Konečně byl vybrán......................







       .