...bez názvu...

(L)živá fotografie...







Někdy má člověk tu náladu... tu náladu i při focení... malovat...
Bloumá... opájí se pocity... obrazem... světlem či barvou...

Fotka se v ten den ztrácí...
Zůstává pocit... nálada...



Možná v ten den fotíš impresi







Jde to však zdá se i jinak...
Jdeš... míříš za chůze foťák nudně dolů k nohám... a děláš cvak... cvak...




Možná v ten den nafotíš opravdu nepovedený... ponurý cvak...



.

Okno - které potkávám... (soutěžní tématická fotografie)


...pohled ven přes zadní okno...
                                                        



...otevřené přední okénko...

                                                           
... :-))) ...

Téma: "Blb, kterého potkávám"...


...JJ má zase myšlenkové okno...


Blb... je člověk, který musí vždy a všude nakonec ze všeho udělat "svoji" zahrádku u "svého" okna... 

A co je zásadní... tak pouze k obrazu "svému"...


Tito jedinci... tzv. Blbové... se často holedbají svobodou projevu i vnímání... v konečném měřítku však nedohlédnou dál než právě za to svoje okno...
Ne náhodou mají potřebu vždy a všude přejímat iniciativu... jako pomoc dalším potřebným...
Jejich nutkavá zvrhlost a chtivost... cpát se před okna i těm ostatním... nepramení z potřeby dále si upěvňovat ego... ač možná jde o malého Napoleona...
Ne jejich viditelná vtíravost pramení pouze a jedině z chamtivosti... (zde doufám, že podobnost z hlediska lidského si dokáže doplnit také každý sám)... i tak možná bude třeba v jiném článku doplnit co to vlastně ta chamtivost je... a jak tedy vlastně Blbové budují a udržují tu svoji zahrádku za oknem...

Smutné je, že jistého Blba člověk musí sledovat i když nechce... protože se nakonec bohužel usadí všude... a přivede k sobě kroužek dalších blbů... tedy kolegů...
A kde se nahromadí mnoho "kolegů"... tam končí svoboda divokého břečťanu... a pomalu začíná přešlapovat kultura zadávání témat s tzv. podmínkou... pozvolna přecházející v poměrně jednostranný pohled na svět... umocněný kulturou zavržení a postupného vytlačení všeho nezapadajícího do předem určené tabulky "povolené oknatosti"...



A tak nám pomalu nebude asi umožněno nadále nakukovat do různorodých okének, průhledů, vikířků či francouzských oken... neb pohled se postupně zatemní... a zůstane pouze "Okno blba, kterého potkávám"... s výhledem na jeho zahrádku...

Co víc než si jen povzdechnout... že cenzura i prosazování jediného kolektivního-kolegiálního, povoleného-kvalitního umění Blbů... a taky vnímatelná "chamtivost"... už vytloukla mnoho oken...



P.S.
Já si nechávám ty svoje okna raději špinavá a zavřená... zarostlá břečťanem... a načančané, slávou prosluněné balkonky s vlastní zahrádkou a vytouženým vševýhledem ponechám jiným....


Oni říkají...zaplaťpánbůh...




.