Nerozumný... Polaroid PDC 4350...



...s texturou...





...bez textury...






Ležel tam zapomenutý... nepoužívaný... a hlavně poškozený... tenhle kompaktík... a přeci myslím, že má ještě co říci... fotí si jak chce a dokonce kdy chce... a i tak myslím, že má svoje kouzlo... :-)



.

Krajinkou...








.

Velké zrcadlo...





Tam...

Tam... leželo moje staré zrcadlo...



Odložené... a šmouhaté... nepotřebné... a velké zrcadlo...

Jen zahlédlo můj dávno ztracený obraz... už se pustilo do řečí...


"No ty máš tedy ránu"... zvolalo...

"Ty taky"... ušklejbnu se...

"Se koukni... jsi celá neučesaná... neupravená... nenažehlená... a hlavně... už dávno nevoníš...!"

"Tam náš přimalovanej nos?"

"Ne" zamračilo se zrcadlo... "Proč...?"

"No, že poznáš i to, kdo voní a kdo ne..."

"To je otázka odborného vzdělání"... natřásalo se zrcadlo... "a to já náhodou mám... dlouho jsem se leštilo...!"

"Aha... tak to jo... leštění je jistě cesta k pravdivému obrazu... a hlavně k odrazu... a odrazu tam ke smetánce... bez toho to asi ve světě nejde..." povzdechla jsem si trochu znuděně...

" Jistě... je nutné nejen na sebe a svůj vzhled ve společnosti dbát... ale také je důležité se vždy otázat jak na tvůj vzhled nahlédnou zrcadla... pokud zrcadla usoudí, že je viditelné vzezření nedostatečné... pak musíš honem všechny nedostatky odstranit...." rozohnilose to staré zrcadlo...

"Ále prosím tě... plácáš tu jen hlouposti... tě nepotřebuju... žádné zrcadlo nepotřebuju... nezáleží jak se v někom odrážím... to jsou keci...

"No já snad špatně vidím"... rozkřiklo se zrcadlo..." ty nechceš aby tě měl každý rád...?"

"Co to zase plácáš... proč potřebuju aby mě měl každý rád... šmane...???"

" Podívej... to máš tak" nadechlo se zrcadlo a začalo dlouhý naučený proslov...
"Ty třeba ráda fotky, že... ale to nemůžeš něco cvaknout... a přitom se nezajímat o svůj obraz v zrcadle... Zrcadlo je tvůj přítel... tvůj kamarád a velký rádce... to přes něj a tvůj správný odraz v něm tě budou kontaktovat ti co tě správně upravenou, učesanou, nežehlenou a navoněnou budou mít rádi...
Tím se dostaneš do okruhu lepší společnost s patřičným zaměřením a otevřeností... jen tam od osob již nadaných... nadějně tvořících a umělecky zručných... se můžeš posouvat s těma cvakama dál...
Bez zrcadel holčičko jsi.. NIC.. beze mne jsi nic... a bez nich jsi taky nic...
Bez nich nezvládáš kompozici... ani převody... ani návody... ani názvy... ani světlo a ani myšlenky..."

"Tááák"... vydechlo zrcadlo...

"No a...?" směju se...

"Se nechci zrcadlit"... směju se dál...




Mlčelo...
Mlčelo s podivnou lesknoucí se tupostí...



Pak nechápajíc odešlo tam... kde se schovávají odložená... a šmouhatá... nepotřebná... a velká zrcadla...





.

Ostravská...

...bez názvu...