Jarní budova(telská)...

                                                                                   



























 


Když v kraji řádí slintavka...





Tak jsem dneska nafotila "jedovatou slinu... "

Fotografii přikládám a rovnou přiznávám, že se nejedná zrovna o výstavní kousek... jen taková albumovka bez zvláštní kompozice... myšlenkově nedotažená... jak taky jinak nafotit takový patvar... ale s příběhem...


Poslední dobou... delší dobou se mi před očima oběvoval tento obraz... a já často uvěřila ve vlastní vidiny... pak mi došla reálnost obrazu... a po řádném přikrčení jsem našla cestičku značenou "jedovatou slinou"...


Byla tam...


Tak si ji pěkně konečně nafotím... albumovku... do památníčku...
"Nefotit"... zahučela Slintalka... ale zaujala fotogenickou pózu... pracně naučenou...
"No tak tě poznávám... ale realita tvého jsoucna je poněkud nepotřebná"... začínám rozhovor... a dělám odborně vzdělanou...   
"Ani bych neřekla"... mrkla Slintalka očkem... "jsem ti dávala zabrat co..?"
Stydím se a koukám do země...
Pak odvedu závažné téma i pozornost od osobnosti mé k osobnosti "plivancové"...

"Jsem si tě představovala trošku jinak... když plníš tu formu mravoučnou"... 

"Mravoučná poselství nám říkají... Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde... jako hůl zrovna proporce nemáš... Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne... ucho taky koukám nikde... nebo Lež má krátké nohy...

Slintalka pozorně naslouchá a začne se podivně natřásat.. " no nožičky koukej taky nemám... hmmm... to bude tím, že já hlavně létám.... vzduchem... jsem přeci plivanec... máš to nějaký popletený"... směje se...

Moje myšlenky pokračují podle vzoru mravokárců radikálně dál... Čechy - čechům... Šťastnou fotogalerii - šťastným fotogaleriegrafům...

"Héj... kopla mě Slintalka do holeně... jseš rasista nebo co... řešíme tady mravní otázky... přeci... vnímej"...

"I jó"... vracím se v myšlenkách...

"Tak mi řekni proč vlastně zrovna "Jedovatá slina".. proč ne třeba "Bušící kladivo"... nebo "Utažená oprátka"... proč člověka na jiného člověka pošle zrovna malej usmolenej plivanec... mi řekni... teda"... 

" Prej usmolenej"... brblala Slintalka...
"Tak tedy"... prvně, dostupnost zbraně... a vznik zbraně... slina je produktem slinné žlázy... a ta je vlastnictvím každého člověka... tedy hnedle po ruce... dále, je tvořena hlavně v příušní, podčelistní a pod jazykové části"...
Tedy je naprosto jasné proč jde o slinu a k tomu jedovatou... opakuj si znova"... poučuje Slintalka... "příušní, podčelistní, podjazyková"...

"Ahá... tedy vzniká z odposlechů, pomluv... a rovnou na hubu... za účelem odposlechů, pomluv... a rovnou na hubu...!"

"Ano... přesně tak... dále pak jde o trávení... které podporuje a usnadňuje... no a když tě někdo nedokáže ztrávit... tak si zavolá na pomoc jedovatou slinu... to je jasný... Taky jde o desinfekci... to sliny dokáží... a tak si vlastně autor jedovaté sliny pouze ustrašeně líže vlastní rány... a zásadní poznání... ve spánku produkce slin značně klesá.. máš tedy možnost majitele jedovaté sliny něčím ukolébat... a pak útok končí"...

"Jo... ukolébat... podlejzání mi nikdy moc nešlo"... mračím se... "jsem děsně nekolektivní"...

"No... teď si probereme aspekt... psychlogický... tedy tak zvaný - spouštěč - zbraně... a ten je ukryt v myšlence... Produkce slin je řízena na základě podmíněných a nepodmíněných reflexů... a celé to běhá do koncového mozku... mysl... už se postará o další"... chechtá se bujaře Slintalka...
"Zajímavé je, že jedovatou slinu dokáže vyvolat i pouhá abstrakce... tedy... neztráveného nevidím a neznám ba ani nezacítím... a přeci pouhá představa nebo sluchová poznámka mi přivede na jazyk jedovatou slinu"...
"Zjednodušeně - nad tebou někdo hrozně slintá"... směje se...

"Mánkote... a tak jsem byla celá poplivaná... páč někdo nemá pod kontrolou žlázu... to jsou mi věci"... frfňám si pod nosem... a zamyšleně se chystám k odchodu...

"No Slintalko... já už raději půjdu... tvůj obrázek mám... bylo s tebou i fajn... ale doufám, že se zase dlouho nesetkáme"...

"Taky mi budeš chybět"... zamrkala Slintalka.... a odletěla, dobře mířená, dál vzduchem...



Cestou domů provádím předepsaná meditační cvičení na ochranu před vlastní jedovatou slinou... představuji si všechno pěkné nad čím ráda slintám.... kus sýra, zvláště značka Ementál... bramboráčky... čokoládová zmzlina... nálada letního večera... náladovka... báječné atmo... výborná jako vždy... výborná fotka s přesahem...  denní top... líbí... hranice světla... minimál... máš to pěkný...

Najednou mám chuť si taky odplivnout... ale pak se otočím... a pomalu zavírám s usměvem dveře místnosti... která má tuhle příušní... podjazykovou... a podčelistní chuť...

Už se účastnit přátelského slintání nemusím... a v dálce právě vyšlo slunce... jen aby z toho zase nebyla nějaká prozářená adminovská krajinka...


To by pak řádila i kulhavka...


...