Už ho (ji) mám...
Brbulka se tři hodiny hmatla s pinhole...
Zdemolovala foťák... a pak z něj udělala novej... a lepší...
Lepší... tedy svůj...
Brbulka je dobrá... a má snad i dobrou, malou dírku... na pinhole... :-)))
.
Krajina... na vrcholku...
„Nezajímá mne žák, jenž pozná, nesen na nosítkách, tisíce horských vrcholků a obhlédne tak tisíce krajin, neboť za prvé nepozná ani jedinou krajinu doopravdy, a za druhé je i ten tisíc krajin sotva zrnkem prachu v nesmírnosti světa. Zajímat mne bude ten, který si pocvičí svaly výstupem na horu, byť byla jedna jediná, neboť pak bude připraven pochopit i všechny další krajiny, i celý ten tisíc krajin špatně naučených, a pochopí je lépe než ten druhý, než ten falešný vědec.“
( Antoine de Saint-Exupéry: Citadela)
.
Černěnci...
Ano... jsem černá duše... a mám ráda tmu... často se k ní od světla utíkám... jsem černěnec...
Na tomto prohlášení se shodnou jak černěnci... tak osvícenci...
U osvícenců vlnění je světlo... vrtí se a vzniká... mají pak slunce v duši... a vzájemně si vrní...
Milují laskavé... milující světlo... a tak si na vše můžou posvítit... vnímají pak vše obrazem... viditelný obraz je jim pak vodítkem života... neboť mohou potom prohlásit - "vždyť je to jasně vidět"... A čím více lásky viditelně rozdávají... tím jsou jasnější... a tím jasněji vidí...
Zvláštní však zůstává to... že údajně tímto sobě vlastním světlem... rozjasněným láskou co mají v sobě... údajně dobře vidí tmu... tu hroznou tmu černěnců...
Dá se říci... že tmu pro samé světlo nevidí...
Černěnci se tmě nebrání...
Mají rádi, když často oslepující světlo pohasne... utichne laškovné vrnění... a nastane tma...
Řídí se podivným heslem - a sice "to podstatné je očím neviditelné"... Tma přináší vnímání ne toliko očima... tma zesiluje možnosti dalších smyslů ... sluchu... hmatu... čichu... chuťi...
Černěnci se učí... naslouchat podtextům... ohmatávat přesný tvar... cítit kde to vane... ochutnávat příchutě... tedy poznávat svět i v jiné rovině... než jen v rovině očí... BEZ OPTICKÉ ILUZE...
Mám ráda, neb ji nelze poměřit... a přeci ji někteří kolem často poměřují...
Rádi budí ten dojem... jak dokáží poměřit tmu... a v ní údajně čenou duši... stejně... jako rádi nechávají poměřit ostatním... svoji veličinu jima procházejícího světla... tedy rádi se poměřují... neboť je třeba znát správnou míru... Jsem tedy... tma... neboť ve tmě žiji ráda... je to údajně hodně vidět... že jsem černěnec...
Jak to však může být vidět... jak ta moje tma může být vidět... jak jednotkově poměřují moje množství tmy... a co tedy poměřují... když TMA VLASTNĚ NEEXISTUJE...
Já tedy asi viditelně neexistuji... a přeci jedna paní povídala, že nejsem přímo zlá... jen nevědomky ráda ožívám až ve tmě... a tim kolem sebe tvořím další a další tmu... tedy se více a více se svojí tmou existenčně rozrůstám... jen to nevidím... jen si to neuvědomuju...
Vezme-li celé tohle moje prapodivné povídání... asi šílence... znovu pojmeme fakt... že když je světlo není tma... napadá mě konečná otázka...
A tím pádem... je možné si neuvědomovat světlo... uměle vytvořené světlo...? Neuvědomovat si to údajně láskyplné světlo... vibrující... vrtící se... vrnící si... přesně tak záludně a schválně vytvořené k propagaci optických klamů... k ošálení diváků... a vědomně vystavované všem do vyše jen těch očí... jako svítící maják s cedulkou "tady jsou ti hodní"... podobobně jako tu údajně uměle vytvořenou tmu...?
( Toto je doufám dostatečně temné povídání... černé duše... černěnce... milovníka tmy... )
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)