Klub odloženích ptáků...
Úplně nahoře v rohu mimo obraz... posedává nejnadutější pták na světě...
Trhni si nohou nadutej Jestřábku...
Stopař je pes...
Sedni, lehni, štěkni...
V těchto krajích nemožné...
Čekám... v oku chtíč... a tlapa připravená... dnes bude zase ten den...
Den úniků a zatracení... den blaženosti... den trhač... pěnu u huby...
Vrrr...
Padne večer... nedočkavost... labužnické choutky... přešlapuji...
Vyrážím...
Jsem stopař... stopař okamžiků... stopař vůní... stopař obrazů... labužník strachu...
Volnost... a strach... volnost... a samota... volnost... a nebezpečí...
Najdi kost...
Dobře... budu hledat kostičku... nejraději obalenou masem... maso já ráda... maso přináší podněty... maso tisíce chutí... maso člověčí... člověk to je fakt maso... člověk je k pozření... někdy i k sežrání... člověk jsou obrazy... chutě a vůně... člověk jsou pocity... přání a duše...
Fotím je očima... hledám vidoucí cíl... optické mámení... kousnu a nepustím... slinu u huby...
Jó život je pes...
Jsem stopař... určitě nechtěný... utéci nemožné... nezdrhneš...
Na "blata" s váma...!
(Když pes fotí očima... když fotím očima... pes z rodu Baskervillů... )
To jsou věci... (ne)čekané...
Obraz umučení nesvatého Josefa..
.
Koukám, že prstíky má někdo dlouhé... a prská daleko... asi kdo se cítí, ten se vtípí...
.
Koukám, že prstíky má někdo dlouhé... a prská daleko... asi kdo se cítí, ten se vtípí...
Brána...
Do světů paraelních... lze pronikat bránou... hlídači se nedívají vždy... okamžik nepozornosti... a cesta začíná... bez konce... a možná nemá ani začátku...
Ta malá šedivá myš...
Jak často říkám... krajinky nefotím...
Ráda se, ale krajinou procházím... v ruce foťák, oči otevřené a hledám co cvaknout... ať si zaznamenám taky nějakou tu přírodu...
Nedávno byla podobná možnost... fotit pole... neorané... dokonce prej pole úrodné, intelektuální... byla to taková každoroční letní polní slavnost...
Jde tedy nafotit nějaké přírodní úkazy z této zajímavé akce... možná prvně nacvakám i dokument...
Jdu pěšinou... cesta není dlouhá... a hlavně vede rovně... nikam neuhejbá... brzo dosáhnu cíle... a nakouknu na polní sešlost... možná i nějaký ten dlabanec bude... v pozvánce hlásají bohatý raut...
Přepadá mě žízeň... nu co, tak cestou chvilku usednu... a proleju hrdlem trochu chladného nápoje...
Sedím koukám krajem... vnímám přírodu... fotím přírodu... a tu v trávě něco tiše zašustí... tedy něco se tam šustne...
A hele... první možnost k focení... asi další host na polní slavnost... myška...
Sedla si vedle mě... mlčí... jen kouká... možná kouká dost nevěřícně... ale to já vlastně taky...
Myška mi po chvilce připadá nějaká podivná a zvláštní... taková jiná... ostatním myškám nepodobná...
Jednalo se hlavně o myšku šedou... jinak řečeno.... byla to, taková zalezlá šedivá myš... a hlavně i jinak viditelně projevovala vzhledové anomalie... asi již při příchodu na svět... buněčné dělení zaznamenalo mnoho odchylek od normálu... zvláště hlava hodně přerostla malé tělo... zato ouška byla maloučká... tahle myška nepotřebovala k životu neustále slyšet co je kde nového... důležitého či inovativního... výzkum dokonalosti ostatních jedinců ji nezajímal...
Tohle všechno mi vychrtlá, šedivá, zvláštní myška řekla tichým pohledem... a mě se jí zželelo...
Povídám... půjdeme spolu... ukážu ti báječné místo... plné nejrůznějších hojností... přeci tu nebudeš zalezlá sama a opuštěná... a nafotím tě cestou... bude nám fajn... půjdeme na polní slavnost... na slavnost intelektuálního pole úrodného...
A nadlábnem se...!
Myška se zamračila... a jen na mě křikla... "Tam to právě nežeru...!"
...a utekla...
Zvláštní myš to byla... a já na polní slavnost tenkrát nedošla... klikatou cestou vracejíc se pomalu domů... v myšlenkách zůstala mi ta podivná myška... možná dokonce genetický nepodarek a nevděčnice co pohrdla možností, být v tak dobré polní společnosti...
Na polní slavnosti už chodit nepotřebuju... a často hledám tu myšku... byla to myslím ojedinělá kamarádka... škoda, že jen krátce...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)