úterý 4. září 2012

Svítíš si na cestu...?







Radím ti necestuj...


Až doputuješ na kraj světa... a nahneš se přes jeho okraj... bude tam černo černá tma...

Radím ti necestuj...


Hledáš tu konečnou pravdu...?
Očekáváš oslňující světlo...? Očekáváš záři, která ti bude darem... očekáváš moudrost až oslepujícího poznání... hřejivou náruč tvého všehomíru... tedy to velké prozření...?

Radím ti necestuj... 

Kolik už vás bláznů... těch pacifistů... mravokárců... mírotvorců... šlo s vidinou... že ujdou-li právě tuto cestu za světlem... a dojdou tak až na samotný konec světa... až tam na jeho okraj... najdou hřejivou, prozářenou a věčnou náruč lásky... 


Radím ti necestuj...


Nechej svoji cestu nedokončenou... ať se můžeš bláhově opájet myšlenkou,že svět končí tam... kde poznání je světlem...


Radím ti necestuj...


Protože až opravdu odvážně doputuješ na kraj světa... a nahneš se přes jeho okraj... bude tam černo černá tma...


Neuvidíš nic... neboť právě to - světlo - tam nebude...

Netuším budeš-li ochoten chápat... jedinou moudrost a pravdu... že tma je počátkem všeho...
Netuším zda poznání, konce a začátku, neviditelného... budeš ochoten přijmout...
Netuším jak se popereš s myšlenkou... že nic nevidět... znamená znovu nic nevědět... i tam na konci světa...
Netuším proč nic nevědět je onen počátek...
Netuším proč dar počátku vědění... začíná chladivou tmou...





Ale... vím, že až doputuješ na kraj světa... a nahneš se přes jeho okraj... bude tam jen černo černá tma...



Radím ti.... necestuj...



Tvrdím... že ty ani na sametném konci světa... až se nahneš přes jeho okraj... nedojdeš pravdy...
Tu svoji zářivou tam nikdy nenajdeš...



...pravdou osvícení... je nekonečná tma...





-