5. srpna 2011 1:49
JJ:-) řekl(a)... Jirko, v tom průšvih nevidím. Průšvih to začíná být v okamžiku když se to rozhodneš sdělit. To jde pak občas málem i o život :-)
Ono je to ale ošidné i při pohledu na tu druhou stranu. Občas potkáš třeba nějaký blog, kde se dílka tváří jako procítěné solitéry s mnohou "chybou" o které tu píšeš, jako by nafocené levným foťákem, rádobyumělecky stále stejným způsobem nadopovány atmo a pocity, ve skutečnosti patlány jak manufakturou málem tři kusy den co den. Jen výkřiky názvů, dohánějících marně obrazovou vyprázdněnost a rutinu, na člověka zlostně štěkají a štěkot se rozléhá prázdnotou kde už diváka jen málokdy potkáš. Zapšklost a tajená, přitom vnitřnosti drtící povědomost o vlastní neschopnosti se může za nocí přelévat ven a za dne nenápadně prosit o slitování...
