Tak nějak bych nazvala pro mě jednu z nejabsurdit vánoční turistiky...
Nu řečeno otevřeně... viděla jsem reportáž která má vypovídat o tom, kterak... dobrý člověk - fotograf... vzal své srdce na dlani a foťák v batůžku a odjel prožít den vánoční do etnografického skanzenu...
Cesta tedy začíná... a autor nám bervitě přibližuje jak je cestování do těchto krajů záludné... jak je třeba se obrnit notnou dávko cigaret... které po dvacítkách raději na každém kroku pokuřuje... neb ta žebrota je vlastně stejně bude loudit... ale co i tak ony "etnovzorky" má ze srdce rád... jsou to fajn lidi...
Jeho drahá B. asi bledne... tohle nečekala... a tak je třeba cituji: v duchu se pokřižovat a vrátit se do bezpečí plápolajícího krbu...
Ale on je má i tak ze srdce rád... tečka...
Nu co budu dlouze citovat pár stran ze zápisníku... autor zažívá i druhý a třetí den... pln dojmů fotí v náklonu jednu fotku s přesahem za druhou... neopomene zdůraznit, že také padlo za oběť další zvíře... (kanibalismus asi k videní nebyl) ...ach ten pach krve... a když přežije vánoční velké prádlo... nebo ukázku tetovacích obrázků... udělá si další poznámku do zápisníčku... "Mám ty svoje vánoční "etnovzorky" rád"...
Vezme tedy ty fotografie... a předvede je s textem dál chtivému kolego-obecenstvu...
Fotky ani komentář nenese nic
než snůšku povrchnosti nás "gádžů"...
A nebo to bylo povídání
pro nějakou cestovní kancelář...?
Aha už chápu... bylo to o lásce... o světě... o vánoční pohodě...
Přeci jen... pane Vrba... nedělejte to těm lidem... když je chcete popsat jen takto "uboze"...
Nebo jste chtěl "uboze" popsat jen sám sebe...?
.
Žádné komentáře:
Okomentovat