sobota 30. října 2010

Císař... a jeho nové šaty...







Pohádka o šatech... bez šatů...

Za horou a lesem, za mořem a planinou... byla jedna zem... v ní vládcem  zdál se Císař...
Císař podle mnoha to moudrý... neb krédo jeho krajiny... bylo moudrostí, odvahou a skromností naplněno...  V tom kraji nápis hlásal... jsem nahý... i můj lid... nic nemám... zdobné kabátce nenosím... tady podle světa nálad nepřevlékám... jak jsem na svět přišel tak všem na očích žiju... s holým zadkem... v faleš neoděn...
V tom kraji nejen krejčíkům, ale ani přestrojencům povýšenost nekvetla... tam bylo k vidění jen to co oči přímo obraz přináší... a hašteření lidu... ty máš to, já zase ono, slyšet nikdy nebylo...

Všem bylo rovno... všichny oděni jen ve svou cnostnou nahotu... až jim nebylo rovno...

Císař rád dával radosti svému lidu... ale taky moudrost připomínal každý den... a tak vždy v řádném čase... nechal shromáždit svůj lid... a jemu i... tůristům v tom kraji... na očích se procházel... aby bylo vidno všem, že čistou nahotou jen chodí oděn... s holým zadkem... bez kabátců co jiní neustále obnovují...
A jednou také... byl den... k předvádění... skromnosti a rovnosti... všech co zem tu obdivovat mají...

Císař kol lidu prochází... a holé faldy, špečky, půlky natřásá...
Tu ze zástupu... ozvalo se... 



    

"CÍSAŘ NENÍ NAHÝ...!"




A bylo ticho... pašum v davu... oči vykroutit si všichni můžou...
A zase... zvolání.... "Císař není nahý..."
V davu jeden z cizinců... chlápek to oděný... se zadkem zakrytým... s očima dítěte... a hlavou potlučenou... znovo hlasně huláká..." Císař není nahý..!"


"A proč"... otočí se k němu Císař... "proč tady křičíš to co všichni vidí, že pravdou není a nemůže být...?"

"Křičím... jen, že každým dnem si mnoho masek oblékáš... i teď máš masku... za ní ukrytá je tvoje tvář"....


"Jsem Císař... maska ozdobou je tváře... není šatem... jen potřebným doplnkem... proti slunci... proti větru... chrání tvář..."
"A vůbec... co to tady za hlouposti povídáš..."
A císař kvapně odešel...

Lid jeho zůstal... tiše uvazoval...

Kdo oděn v masce... ač bez šatů je... má holý zadek...? Nebo... s vidinou moci zápolí...?
S vidinou moci, že maska ochrání ho... ale i pozakrývá... co i bez šatů stejně nikdo nevidí...


Konec pohádky...


On se do tváře nikdo, nikdy, nikomu asi nedívá...

1 komentář:

  1. A přitom by to měl být základ veškeré komunikace, dívat se zpříma do očí....Ale ze zkušenosti vím, že někteří lidé se neumí podívat do očí ze studu nebo si natolik člověka váží, že se neodváží.:-) Stalo se mi, že jsem při pohledu do očí vážené osoby prožila rozčarování, zklamání. Nenašla jsem tam to, co jsem očekávala.
    Pohádka k zamyšlení. Děkuji Ti za ni.
    Magdalena Smolková

    OdpovědětVymazat