pátek 8. října 2010

E=mc²








Marný boj... jako každý den... hledání...



Neodvratně postupuji dál a dál... prohledávám každý kousek okolního prostoru... zastavuji čas... abych mohla zachytit světlo... dej mi Alberte pevný bod a já pohnu sama sebou...



A když se znova a znova dávám do pohybu... zase je tu to zrychlení... uvolňuji energii... ta nemůže dál... narážím na obrovské vlny... ale překonám je... uvolňuji další energii... a jen tak... náhodou... jako vedlešák bombarduji prohnilé jádro... rozbíjím atom... ale já cestou zase zrychluji... víc už to jednou nepůjde... dál už to konečně nepůjde...



Narážím na stěnu světla....


Rychlost světla...


Nejde to dál... chci dál...




Měním se ve hmotu...



Dej mi svůj pevný bod Alberte... chci pohnout sama sebou...



Oni přináší jiný bod... černý... nepotřebný... nedokáže pohltit jako černá díra... je nicotný... a malý... je to malý černý puntík...


Malý černý puntík... mám u jména...


Prej nemám pohlcovat světlo... ale oni nemají žádný zdroj světla...


Dej mi ten svůj puntík Alberte... a pohnu vesmírem... narážím sama na sebe... jsem hmota... světlem zastavuji čas...




Jsem relativní puntík...