úterý 3. července 2012

Eroze...





Řikejme jí.... Nezadržitelná...

Produkt děje...

Proces převalování, unášení, drolení a hlavně narušení... k následnému transportu dál...

Takto narušený jedinec nedbá zásady neměnitelnosti...

Pomocí eroze se nechává přetvářet... a předělávat světem kolem sebe... podobně jako další a další narozením poddajné identity...

Spolu s tím nechává přetvářet i svoje názory, pohledy do budoucna, vnímání... pocity, morální postoje... a hlavně různorodé tvůrčí ekosystémy...
Jediné co postižený jedinec pevně dodržuje je zákon gravitace... neb tato podivná nutná tíže... snad vnitřní tíže... umožňuje mu s erozí plně a krásně spolupracovat...



Dostává se mu opakovatelné... koloběhové možnosti... postupovat dál... a to právě za cenu narušování se okolním světem...


Je to úžasný samovolný proces... to pravidlo pravidelnosti... narušení a přetváření...




Zvláštní je však že jsou i jedinci tomuto pravidlu podivně odolní...
Zůstavají zastánci železného pořádku... a každý posun, přeměnu či nový obzor člověka (řekněme rovnou fotografa) považují za jistou zvětralost...

Krátce řečeno... i tito jedinci se také nemohou ubránit vlivům rozrušování...
I oni se dále utvářejí... a to tak, že pouze KORODUJÍ... vlivem reakce s okolním prostředím...



S jim líbezným heslem poručíme větru - dešti, je nechme jejich povzdechům nad různýmy fotouděláty, photoshopátky, postupy a směry ve fotografii... Ponechme ty železné řezance tiše korodovat...




To EROZE je nekončící proces...

To EROZE je vývoj...





.