Jsou dny kdy prolévám mnoho myšlenek kanálem vlastního svědomí...
Pohled do odtokové drážky vlastního nechtěného "nicnedělání" nemůže končit jinak než slovem... nic...
Tak zase nic...
Není to o nemožnosti projevovat se jako základní lidská podstata... jen o nemožnosti, tak nějak, vhodně nalézat jiné podvědomí uspokojující lidské podstaty...
Očekávám příliš mnoho... očekávám setkání s podstatou, která překlene nemalou hráz vlastního myšlenkového kanálu... a strhne mě proudem vlastního svědomí někam dál... nastává volná plavba... a já onu podstatu chtivě oberu o vše co mi může předávat cestou k dalšímu rozdělení...
Ale zase nic...
Mám bohužel vážnou myšlenkovou vadu...
A tak dnes zase nic...
