Bylo ráno...

 

A nebylo nic... jen ráno...

Jen ráno... další ráno... jako už mnoho dní... nejsou lehká... jsou časná... a někdy přecházejí dny v noc a noc v den... beze spánku... to už znám... tak dobře znám... a vždy s úsměvem... vždy tak nějak "jakože nic"... jako že fajn...

A bylo ráno...

Nezapomenu... ten zvuk... hrozný... a padáš... křičím prosím... bojím se... že tě ztrácím... že odcházíš... křeč ve tvém těle... a oči... jsou tak lidské... ale kam se ztrácejí... křičím... mám tě v náručí... nemůžeš dýchat... každá sekunda něž příde pomoc je věčnost... zastavuje se čas... já zastavuju čas... chci ať máš šanci....

Epilepsie...

...tak zní to příšerný slovo... už né jen to hrozné A a a a AAA alzheimerova choroba... už i E... jak nenávidím tu zlou nemoc... a přeci s ní spolu jdem ruku v ruce... a hrajem divadlo jak s ní kamarádíme... a ona si ta potvora přivede ještě další kamarádku...

Ležíš tam přikurtován tiše... musíš to chvilku vydržet lásko... chodím za tebou... budeš brzo zase doma... a bude zase dobře... naučíme se s tím žít... budeme žít... žít se musí... a my to oba chcem... tak moc to chcem...
Já to nevzdám... neboj se... nevzdám...





.