Jsem... Křivák...

Nemám žádné cnosti... jsem Křivák... a Křivákem doufám zůstanu...

 Poslední dobou... se lidstvo škatulkuje... na ty co taktně naznačují, že možná vědí všechno... a na ty co radostně prohlašují svoje poznání... jak je krásné nevědět nic...

Ty první... čeká asi dlouhá cesta... než jim dojde alespoň to poučné známé "vím, že nic nevím"... 

Ty druhé... čeká asi konec slepé cesty... k poznání... 

K nepotřebnosti hledat otázky a odpovědi... se musí dokráčet pomalu a cestou slov a poznání... opakovaných kroků... a myšlenek... vstříc propadu od hledače, blázna, mudrce, šílence, ospalce, asociála... až po "geometra"... 

Nic nelze přeskočit... 

Nic nelze popohnat...

Nic nelze zecnostnit... 

Cnost... je... ať první či ta druhá...  holá omáčka a nesmyslná laťka... kterou lze podlézat pouze považujeme-li ji za důležitou... 

Důležitosti jí dodává pouze to, že někdo rozhodl o její důležitosti... a určil ji jako "rovnou" hranici... všeho... co je správné, morální, kolektivní... rozhodující a důležité... 

Tedy kdo sám zatím hledá... hranice... určuje hranice... jak nesmyslné...

V rovné laťky nevěřím... a ani nemohu... odporují zákonům vesmíru...

Jsem Křivák...


A jako Křivák si nikdy nepletu středobody se sebestředností...


Zůstávám dál pouze neodvratně zakřivená...




Zůstávám dál Křivákam... i přes zatmění slunce...