Slunce dnes pluje oblohou ničím nerušeno... odráží se mi v očích... a přiznávám těch mám hodně... jen se zdají pouze dvojaké...
Poletuji zvesela a okukuji svoje známá místa... tu a tam i usednu vnímám na okolní svět...
Pak zahlédnu JI...
ONA se pomalu pohybuje na mém území... a to mě JI nutí koutkem oka sledovat... ale i tak se oddávám hřejivému slunci...
ONA mě však také pozorně sleduje... cítím to...
Její oči kopírují každý můj pohyb... každé poposednutí... každé mávnutí křídlem...
...a v ruce drží tu lesklou krabičku...
Chodí jich tu hodně s podobnou podivnou věcí v ruce... a já vím... tahle věc neublíží... tu podivnost nám snad oni chodí ukázat... také se potom lesknou ve slunci...
Zase tiše popošla... předvádím se tedy... rozprostřu více křídla... sluneční zrcátka mi tělo rozehrají barvou nevídanou... otočím se k ní... zaujmu postoj... a hledím JÍ do očí... nemám strach...
Věřím JI...
Přišla se jen podívat... pak musím být přeci trošku krásná... pro co jiného mě vášnivě pozoruje...
A přeci... zrádkyně... teď mávla síťkou... pečlivě ukrytou za zády...
Ale minula...
Moje oči sledují vše...
Říkám si... škoda JÍ...
Odlétám...
Prolétám těsně tam kde postává ONA... otřu se křídlem... a zasvítím ve slunci...
Dívá se za mnou... je mnou okouzlena... domů se, ale vrátí sama...
Letím volně dál...
Dnes bude na vážkách...
( Inspirováno povídáním hudebníka Dana Bárty "jak se fotí vážky"... )
