"Héééj... co ti je"... ťukám zádumčivě do okna... a oči mám poplašené skoro tak jako myšlenky...
Doufat v nesmrtelnost mého chrousta zdá se mi nemožné... ale i tak nehodlám dopustit zrovna dnes jeho konce...
Škrábu nešťastně po skle...
Asi už mi odešel... tam...
Povzdechnu...
A on... můj chroust zatřepal trošku nožkou... a povzdechnul si taky...
"Co tady mlátíš ženská nenechavá... si jeden nemůže ani při podzimu pospat...
Chlad mi leze za krovky... únava mě chytá... zima čeká za rohem... a vona tady buší, čučí a oblejzá"... brblal můj chroust..."Tak se omlouvám... nebudu rušit"... zamračím se... a mám pocit, že tenhle pohodář... mě zase dávno nevnímá... a oddává se pomalému klimbání....
I tak si dodám odvahu... a jen tak tichounce u okna špitnu... "Zůstaneš i v zimě dál můj přítel chroust...?"
A doufám v jeho nesmrtelnost... i když zrovna hluboce spí...
.
Žádné komentáře:
Okomentovat