Jen k zimnímu spánku...







"Héééj... co ti je"... ťukám zádumčivě do okna... a oči mám poplašené skoro tak jako myšlenky...



Doufat v nesmrtelnost mého chrousta zdá se mi nemožné... ale i tak nehodlám dopustit zrovna dnes jeho konce...

Ťukám dál... tluču... bouchám na sklo... lidi se otáčejí... nu co... když zvoní hrana křídlatým... je vše dovoleno...

Škrábu nešťastně po skle...

Asi už mi odešel... tam...

Povzdechnu...

A on... můj chroust zatřepal trošku nožkou... a povzdechnul si taky...

"Co tady mlátíš ženská nenechavá... si jeden nemůže ani při podzimu pospat...
Chlad mi leze za krovky... únava mě chytá... zima čeká za rohem... a vona tady buší, čučí a oblejzá"... brblal můj chroust...

"Jsem se lekla nó"...

"Tak se omlouvám... nebudu rušit"... zamračím se... a mám pocit, že tenhle pohodář... mě zase dávno nevnímá... a oddává se pomalému klimbání....

I tak si dodám odvahu... a jen tak tichounce u okna špitnu... "Zůstaneš i v zimě dál můj přítel chroust...?"

"Jóóó"... zívnul.... a usnul...


...usmívám se...



Mám dál svého chrousta... v hlavě...

A doufám v jeho nesmrtelnost... i když zrovna hluboce spí...






.


Žádné komentáře:

Okomentovat