Brbulčiny přízraky

Den volně přístupné... peep show...

...a pár dalších obrázků: My World in Pictures ...

Černěnci...

Ano... jsem černá duše... a mám ráda tmu... často se k ní od světla utíkám... jsem černěnec...

Tma je úžasná záležitost... a černé duše si v ní přímo libují...

Na tomto prohlášení se shodnou jak černěnci... tak osvícenci...

Rozdílem je vlnění... tedy osvícenci se rádi vlní... černěnci naopak tento vlnící se... vrtící se... vrnící se... pohyb neupřednostňují...

U osvícenců vlnění je světlo... vrtí se a vzniká... mají pak slunce v duši... a vzájemně si vrní...

Milují laskavé... milující světlo... a tak si na vše můžou posvítit... vnímají pak vše obrazem... viditelný obraz je jim pak vodítkem života... neboť mohou potom prohlásit - "vždyť je to jasně vidět"...
A čím více lásky viditelně rozdávají... tím jsou jasnější... a tím jasněji vidí...

Zvláštní však zůstává to... že údajně tímto sobě vlastním světlem... rozjasněným láskou co mají v sobě... údajně dobře vidí tmu... tu hroznou tmu černěnců...

Co si pak počít s poznatkem... že čím více světla používají... tím méně mají možnosti nějakou tmu... a její podstatu zahlédnout... oni se s tmou vlastně míjí... a tak jsou jim pocity tmy tak nějak utajeny...
Dá se říci... že tmu pro samé světlo nevidí...

Černěnci se tmě nebrání...

Mají rádi, když často oslepující světlo pohasne... utichne laškovné vrnění... a nastane tma...

Řídí se podivným heslem - a sice "to podstatné je očím neviditelné"...

Tma přináší vnímání ne toliko očima... tma zesiluje možnosti dalších smyslů ... sluchu... hmatu... čichu... chuťi...

Černěnci se učí... naslouchat podtextům... ohmatávat přesný tvar... cítit kde to vane... ochutnávat příchutě... tedy poznávat svět i v jiné rovině... než jen v rovině očí...
BEZ OPTICKÉ ILUZE...

Mám ráda tmu...

Mám ráda, neb ji nelze poměřit... a přeci ji někteří kolem často poměřují...

Rádi budí ten dojem... jak dokáží poměřit tmu... a v ní údajně čenou duši... stejně... jako rádi nechávají poměřit ostatním... svoji veličinu jima procházejícího světla... tedy rádi se poměřují... neboť je třeba znát správnou míru...

Jsem tedy... tma... neboť ve tmě žiji ráda... je to údajně hodně vidět... že jsem černěnec...

Jak to však může být vidět... jak ta moje tma může být vidět... jak jednotkově poměřují moje množství tmy... a co tedy poměřují... když TMA VLASTNĚ NEEXISTUJE...

Já tedy asi viditelně neexistuji... a přeci jedna paní povídala, že nejsem přímo zlá... jen nevědomky ráda ožívám až ve tmě... a tim kolem sebe tvořím další a další tmu... tedy se více a více se svojí tmou existenčně rozrůstám... jen to nevidím... jen si to neuvědomuju...

Vezme-li celé tohle moje prapodivné povídání... asi šílence... znovu pojmeme fakt... že když je světlo není tma... napadá mě konečná otázka...

Ptám se tedy... lze si neuvědomovat tmu... lze si neuvědomovat uměle vytvořenou tmu...?
A tím pádem... je možné si neuvědomovat světlo... uměle vytvořené světlo...? Neuvědomovat si to údajně láskyplné světlo... vibrující... vrtící se... vrnící si... přesně tak záludně a schválně vytvořené k propagaci optických klamů... k ošálení diváků... a vědomně vystavované všem do vyše jen těch očí... jako svítící maják s cedulkou "tady jsou ti hodní"... podobobně jako tu údajně uměle vytvořenou tmu...?

Záludná to otázka...

( Toto je doufám dostatečně temné povídání... černé duše... černěnce... milovníka tmy... )

Hovory... H(á)....

...i s H... a W...

Pod plachtou vášní...

Jak to pěkně "ručně" usoftit...

...a co... hodíme to do stroje... že...? :-)))

Ostravská... (4)

Ne...o(d)...pouštěj...

Vše nej...

"Dobré světlo všem... v celém příštím roce...

přeje brbulka.g"

Čistá linka...

...třeba zde...

Jinudy...

0:15 GRAND MAL...

Včerejší noc... další v řadě... nebyla už dávno první... nebude poslední...

Street... (3)

Můj milý zápisníčku... udělám dobrý skutek...

Tak nějak bych nazvala pro mě jednu z nejabsurdit vánoční turistiky...

Jak jinak nazvat tohle kupčení s odpustky v dny vánoční...

Nu řečeno otevřeně... viděla jsem reportáž která má vypovídat o tom, kterak... dobrý člověk - fotograf... vzal své srdce na dlani a foťák v batůžku a odjel prožít den vánoční do etnografického skanzenu...

Cesta tedy začíná... a autor nám bervitě přibližuje jak je cestování do těchto krajů záludné... jak je třeba se obrnit notnou dávko cigaret... které po dvacítkách raději na každém kroku pokuřuje... neb ta žebrota je vlastně stejně bude loudit... ale co i tak ony "etnovzorky" má ze srdce rád... jsou to fajn lidi...

Později nám ještě popíše jak je třeba si před návštěvou zařídit bílé teplé místečko... oázu úniku... neboť zůstává věren heslu nahlížej, sleduj, foť, pozoruj... ale nezapomeť na návrat do svého bílého reálu...

A už jsou u "etnovzorků" v jejich domečku... nastává první seznamování s prostředím... a hnedle možnost udělat také první fotky... tedy dítě a kuchané prasátko... pěkně v náklonu... aby umění bylo učiněna za dost... nu to se našinec bude podivovat... jak si to ty "etnovzorky" pořizují vlastně jídlo... hotový jatka... bože...

Jeho drahá B. asi bledne... tohle nečekala... a tak je třeba cituji: v duchu se pokřižovat a vrátit se do bezpečí plápolajícího krbu...

Ale on je má i tak ze srdce rád... tečka...

Nu co budu dlouze citovat pár stran ze zápisníku... autor zažívá i druhý a třetí den... pln dojmů fotí v náklonu jednu fotku s přesahem za druhou... neopomene zdůraznit, že také padlo za oběť další zvíře... (kanibalismus asi k videní nebyl) ...ach ten pach krve... a když přežije vánoční velké prádlo... nebo ukázku tetovacích obrázků... udělá si další poznámku do zápisníčku... "Mám ty svoje vánoční "etnovzorky" rád"...

Poodběhnem v čase... a znovu si projdeme úchvatné fotografie z těch vánočních dnů... focené vždy tak nějak na šikmé ploše... pokradmu... (ty fotky jsou děsný)... autor se u focení patrně i tak třepal údivem či strachem jak ratlík... jak jinak... však tam mají "etnovzorky" i pořádnou sekeru... a jak dopadlo jedno prase už viděl...

Vezme tedy ty fotografie... a předvede je s textem dál chtivému kolego-obecenstvu...

A dál tvrdí, že má svoje nové etnopřátele ze srdce rád... nejsou pro něj žádné safari... ač neopomene do zápisníčku napsat poznámku... že byl nejšťastnější když ho před nocí pod střechou jeho "etnovzorků" uchránil anděl zachránce... který jej znovu odvadí do bílého bezpečí reality...

Tak mi to celé vrtá hlavou...

O čem ten zápisník vlastně je...?

Fotky ani komentář nenese nic

než snůšku povrchnosti nás "gádžů"...

A nebo to bylo povídání

pro nějakou cestovní kancelář...?

Aha už chápu... bylo to o lásce... o světě... o vánoční pohodě...

Udělám dobrý skutek... a nebudu už raději k zápisníčku ze skanzenu nic víc psát...

Přeci jen... pane Vrba... nedělejte to těm lidem... když je chcete popsat jen takto "uboze"...

Nebo jste chtěl "uboze" popsat jen sám sebe...?

L.S.

( foto archiv Ladislav Schäfer, skenováno, autoportrét )

V době vánoční mě popadá taková docela příjemná fotografická lenost... a tak dnes podruhé vkládám fotografii nepocházející přímo z mého neodborného fotografického cvakání...

Jen chci pořídit malou upoutávku...

A vysvětlení...

Fotografie podlední dobou přidávané na můj druhý blog... tedy Foto blog... pocházejí z očí a rukou tohoto autora Ladislava Schäfera ... a já věřím, že důstojně dotvoří plejádu zajímavých počinů... které na onom blogu odkazově upřednostňuji...

...a ještě jedno pousmání, které má u nás doma čestné místo... to jak mohou dopadnout novinářské začátky v době, kdy se každá tiskovina jmenuje Rudé právo, Sedmička pionýrů... či Jiskra...

Svobodně se tam často psát ani fotit moc nedalo... a to ani v době kdy se svoboda pomalu dmula k povrchu...

Ale věřte... ač to z textu není moc vidět... oněm odborníkům (podobně jako v dnešní fotografii) tak nějak uniklo pozornosti, že v pozadí tito "techničtí" ( slovem vládnoucích odborníků řečeno "prosící o povšimnutí") často na své cestě pro oko odborníků neviditelně potkávají mnoho zajímavých a stejně laděných osobností...

A je jim v tom nepostřehnutelném slaměném světě dobře...