Brbulčiny přízraky

Pás růže...

"Pod dávným Rouslinem se Svatý Grál skrývá,
ostří a kalich klid její tam hlídá.
Kol díla mistrů, co čest vzdali jí,
pod nebem hvězdným spánkem věčným spí."

The Da Vinci Code - Chevaliers de Sangreal

Tam... ve skle...

Tam... je nedokonalost...

Za okny čas zůstává v podivném zasklení... a potácí se nesvobodou zavřenou na kličku...

Hledíce přes průhlednou zástěnu ocitám se v jiném světě...

Nemohu přes průhlednou zeď... a tak si tvořím vlastní příběhy... povídané do čtyř stěn...

Ty stěny jsou plátna... maluji na ně a obrazy se pomalu rozpohybují... kráčí mi vstříc... a pohlcují mě...

Jdu ve svém svobodném světě dál a dál... nechávám obrazy prožít svůj sen...

Narážím očima do oken... a ztrácím volnost...

Ano... zase nedokanalost... ač neviditelná... k poznání jen na dotek... přeci křemičitá... a neprůchodná...

Zase se za okny plahočí něčí potřeba vše zarovnat... a roztřídit... a zrušit vše nesvázané...

...ale svázat svět za sklom nelze... i venkovní svět tvoří obrazy... proplétají se po cestách... povlávají z dalších milionů a milionů oken... tlučou na skleněné zábrany a pokoušejí se vniknout do obrazů vlastních světů... obyvatel zavřených za průhlednou závorou...

V tom... je nedokonalost...

Krásná nedokonalost zasklívání...

Ty dva světy nelze oddělit... a tak ta plahočivá touha po dokonalosti... zůstává uvězněna ve skle o průměru 3mm a nemůže tam ani tam...

...zůstává dokonale neviditelnou...

Brána doteků...

Já vím... já chci... lásko...

Cenu má pouze cesta... pouze ona trvá...

Svítání noci...

Proč toho vždy mají o někom najednou potřebu nejvíce namluvit ti, kterým už dávno... hodně dávno tomu... zůstalo z přátelství jen mlčení...

To asi, že noc ve svém svítání zůstane mlčet...

To jenom, svědomí dál řve...

Ab ovo...

Od počátku... tedy od vejce... se všichni přou co bylo první vajíčko nebo slepička...?

Slepičky neradujte se... první bylo vejce...
Už známé "Ab ovo"... dává znát kde je počátek...

Na počátku byl slavík... a ten sice pěl růži... ale miloval jednu krásnou slavíkovou... nu a láska se napnila... a bylo tady vajíčko...
Příroda si ráda hledá cestu k známému i neznámému... novému... její hrátky my učenci považujeme za chyby v buněčném dělení... jedná se však pouze o nové cesty matky přírody... o její touhu tvořit něco nového...

Zde si příroda zařádila důkladně... přišla chyba... a maželský pár slavíků... přivedl na svět první slepici...

Tedy slepičky neradujte se... první bylo vejce... značně natvrdlé... kvokvo až pak...

Tak, to bylo jen malé pojednání... o prázdné skořápce...

Špatně naložená... v "hromádce"...

Cosi malého šustí... pod listím... převrací se a přehrabuje... vrtí se a nadává... tááák...

Co nadělám... z focení dnes nic nebude... zvědavost mi nedá pokoje... a tak pomalu a nenápadně... krůček za krůčkem... krok za krokem... popojdu k hromádce... tedy v mém případě k hromádce pozimního listí...
Nakukuju... jako, že nic... a jako, že fotím makro... a jako, že čistím objektiv... a jako, že jdu náhodou kolem... a jako, že už odcházím... a jako... jako...

V hromádce listí to zase zašustilo... a... zanadávalo... prej něco o soukromí... a tááák... tááák...

A hle... vidím oko... malé oko... svoje oko... a její oko...

Ona se tam ukládala zrovna k (pod)zimnímu spánku moje fantazie...

A byla v tom listí nějaká hodně... a špatně naložená...

Ani nečekám až na mě zhurta bafne cosi o malometrážní hromadě něčeho přeschlého... a odcházím pryč... mám přeci doma zrovna hodně práce... a těch fotek co mě čeká... a už je hodně hodin... a začíná to foukat podzimen... ještě se nachladnu... a tááák... tááák...

Ona ta moje fantazie prej byla poslední dobou nějaká přebujelá... a namnožená... a tak se tam prostě nevěšla... do toho listí...

Jen doufám, že dál cosi malého šustí... pod listím... převrací se a přehrabuje... vrtí se a nadává... tááák...

...jen ať mi časem neumrzne...

...v tom chladnu...

...moje fantazie...