Cosi malého šustí... pod listím... převrací se a přehrabuje... vrtí se a nadává... tááák...
Co nadělám... z focení dnes nic nebude... zvědavost mi nedá pokoje... a tak pomalu a nenápadně... krůček za krůčkem... krok za krokem... popojdu k hromádce... tedy v mém případě k hromádce pozimního listí...
Nakukuju... jako, že nic... a jako, že fotím makro... a jako, že čistím objektiv... a jako, že jdu náhodou kolem... a jako, že už odcházím... a jako... jako...
V hromádce listí to zase zašustilo... a... zanadávalo... prej něco o soukromí... a tááák... tááák...
A hle... vidím oko... malé oko... svoje oko... a její oko...
Ona se tam ukládala zrovna k (pod)zimnímu spánku moje fantazie...
A byla v tom listí nějaká hodně... a špatně naložená...
Ani nečekám až na mě zhurta bafne cosi o malometrážní hromadě něčeho přeschlého... a odcházím pryč... mám přeci doma zrovna hodně práce... a těch fotek co mě čeká... a už je hodně hodin... a začíná to foukat podzimen... ještě se nachladnu... a tááák... tááák...
Ona ta moje fantazie prej byla poslední dobou nějaká přebujelá... a namnožená... a tak se tam prostě nevěšla... do toho listí...
Jen doufám, že dál cosi malého šustí... pod listím... převrací se a přehrabuje... vrtí se a nadává... tááák...
...jen ať mi časem neumrzne...
...v tom chladnu...
...moje fantazie...
