Tam... je nedokonalost...
Za okny čas zůstává v podivném zasklení... a potácí se nesvobodou zavřenou na kličku...
Hledíce přes průhlednou zástěnu ocitám se v jiném světě...
Nemohu přes průhlednou zeď... a tak si tvořím vlastní příběhy... povídané do čtyř stěn...
Ty stěny jsou plátna... maluji na ně a obrazy se pomalu rozpohybují... kráčí mi vstříc... a pohlcují mě...
Jdu ve svém svobodném světě dál a dál... nechávám obrazy prožít svůj sen...
Narážím očima do oken... a ztrácím volnost...
Ano... zase nedokanalost... ač neviditelná... k poznání jen na dotek... přeci křemičitá... a neprůchodná...
Zase se za okny plahočí něčí potřeba vše zarovnat... a roztřídit... a zrušit vše nesvázané...
...ale svázat svět za sklom nelze... i venkovní svět tvoří obrazy... proplétají se po cestách... povlávají z dalších milionů a milionů oken... tlučou na skleněné zábrany a pokoušejí se vniknout do obrazů vlastních světů... obyvatel zavřených za průhlednou závorou...
V tom... je nedokonalost...
Krásná nedokonalost zasklívání...
Ty dva světy nelze oddělit... a tak ta plahočivá touha po dokonalosti... zůstává uvězněna ve skle o průměru 3mm a nemůže tam ani tam...
...zůstává dokonale neviditelnou...
