Zas bloumám a fotím v podzimních zahradách...
Domů si nesu obrázky listí odlétajícího za sluncem... tam v dálce...
...tam v myšlenkách... tam v zahradách... začíná jeden starý příběh...
...zase vzpomínám...
Kdysi žil jeden panovník... miloval zahrady... toužil stvořit zahradu... ve které by jeho duše mohla tiše snít...
Zavolal tedy Mistra... a požádal... zda jej bude učit tomuto prastarému umění harmonie...
Starého mistra zaujala touha panovníka po klidu, rovnováze a rozjímání... dobrý panovník má tyto přednosti... a rozhodl se naplnit jeho přání...
Každý den chodil Mistr vznikající zahradou... rozmlouval s panovníkem o květinách... co tvoří barvy dne i noci... o zrncích písku... co tvoří cestu, kterou se dát... o hlasu ticha... co našeptává...
Mnoho let Mistr učil panovníka zákonům zahrady...
A přišel den... kdy Mistr povídá... "Naučil jsem tě všemu, co sám možná znám... tvořil jsem slovy v myšlenkách zahradu... teď je na tobě aby jsi utvořil ty tu svou... už je čas"...
Mistr odešel...
Panovník se tedy radostně dal do díla... a věnoval nové zahradě mnoho času... až zapomínal na úkoly vládce...
A znovu přišel den... kdy byla jeho zahrada dokončena...
Byla krásná... dílo dokonalosti...
Panovník se chtěl zeptat Mistra... jak se mu líbí jeho nová zahrada... nechal ho tedy zavolat... a poručil zahradu pečlivě uklidit... vše musí být dokonalé... čisté... přesně na svém místě... a raději rovnou přikázal ať nikdo nikdy do zahrady nevstupuje...
Mistr rád přišel nahlédnout na panovníkovo dílo... věnoval mu přeci tolik času...
Prošel se zahradou... a jeho oči každým krokem zračí víc a víc smutku...
Panovník se ptá udiven Mistra... "Proč tvoje oči hledí smutkem...? Proč chodíš smutně mojí zahradou... což není všechno dokonale na svém místě... já myslel, že je moje zahrada krásná... všichni to přeci říkají...
Mistr se zahleděl na panovníka... a tiše povídá...
"Ano tvoje zahrada je krásná a dokonalá...
...ale kam se z ní vše podělo... kde jsou větve a listí spadlé ze stromů... kam se poděl zpěv ptáků...
proč není znát stopa kroků co jdou její pěšinou...?"
"Tvoje zahrada je opravdu dokonalá... tvořil jsi ji dlouho... a přeci jsem tě nic nenaučil"... řekl Mistr a odešel...
Vracím se podzimen domů... a nesu si obrázky listí... tam v dálce...
