pátek 17. září 2010

Tak sem nekoukej...





 A den poslední...

Vážení přálelé z Foto-booku...

Nehodlám si tady špinit svoje stránky pro vaše nenechavé oči i ústa... tak ať to už konečně dokončíme komplet...


Není to tak dávno co byla terčem vaší nespokojenosti jedna galerie.. tam se možná ješte dá chápat bušení do stolů... galerie jsou plné rozdílných myšlenek, názorů, fotek, osobností... skupinek které na umělecké půdě vedou spory...
Některým jedincům ty spory jdou tak nějak od srdce... a asi jim tvrdé prosazování vlastních názorů nedělá problém... nikdy a nikde...

Někdo zůstává... někdo jde vlastní cestou...

Vlastní cestou neznamená, že si nechá dál do rozhodnutí, která dál činí už sám za sebe, někým kafrat...


Jak mi v posledních dnech došlo... chodíte tu někteří... že, paní Sraňková, nakukovat... a pak najednou člověk zaznamená podivnou věc...
Ouha... ona si přeci nepíše malej... nepotřebnej... miliontej... neviditelnej osobní blog... ona se tady pouze mstí a nesamostatně pomlouvá dokonalé jedince...
Užírá se, jak si kroužek obdivovatelů dedukuje, závistí... a má potřebu dotahovat se na veličiny, které dosahují závratných výšin inteligenčních i uměleckých...

Opak je pravdou...


Opovrhuji každou osobností, která k vlastnímu prosazení jedinečnosti používá zdůrazňování intelektu... páč mi to Hrabalovsky nesedí... a je to pod úroveň opravdu myslícího člověka...
Každá osobnost tímto postupem zahlcená, pomalu propadá vlastnímu velikášství... a myslí si, že si z lidí nadělá loutky... ty jí pomůžou zdolat předem určený cíl...


Těm loutká vždy časem dojde k čemu jsou používány... a mají-li i vlastní rozum či um... jsou z "kroužku pomahačů" odklizeny...
Podobné praktiky často uplatňoval pan Jeřábek v jedné galerii...
A ono to často ještě zaznívalo jako nepochopení... jako dobrá vůle člověka, který pouze brání a miluje kvalitní fotku...

Ne... jak se ukázalo... je to jen omluva pro neovladatelnou potřebu řídit vše, vždy a všude...
Od vás nebude asi klid nikdy... a vždy budete do něčeho zasahovat... a uvádět to na pravou míru...




Bylo by to jen házení špíny... nebýt už moc dlouhého zástupu jedinců... co se zařazují do řad těch nechápajících, pomlouvačných, závistivých, utrhovačných, prázdně kdákajících, netvořivých, chvástajících... atd.

Je nás dlouhá fronta... a ještě bude... co se jednou ráno probudíme... a nebudeme čekat na rozhodnutí JJ... ale začneme dejchat jen za sebe...


Tedy vzkaz pro Foto-book...

Buď tady nenakukujte... když vám to nedělá dobře...
Nebo si jistá osoba zajde na vyšetření.. páč má obsese na svoji osobu... a myslí si, že se každý zajímá jen o ni... což je blbost... jen ona to nevidí...
A když už každou úvahu lidskou... třeba psanou... nedokážete otáčet ze všech stran.. a dokážete ji otáčet jen na tu svou... tak to nečtěte...


V každém písmenku co tady bylo napsáno... je myslím důrazně znát možnost nahlédnout na text z různých úhlů... skládat myšlenky... zamýšlet se vně i vnitřně... a procházet textem bránou "dvojí pravdy"...


Závěrem... ještě pořád čekám, kdy se mi tady konečně překopíruje tem údajný text, kterým jsem napadala chudáka paní Staňkovou... a který jsem údajně smazala...

Nesnáším lež... opovrhuji lží...
A nesnáším, když někdo dokáže obhajivat vlastní přešlap lží...
Lež je pro některé báječná záležitost... dobře se za ni schovává... špatně se dokazuje... a vždy zanechává smutnou pachovou stopu...



Tady je to moje a o mně...
Tady mi do toho nikdo kecat nebude...


Nebo si budu muset myslet, že se jedná o pouhou závist...





Tím považuji celou věc za uzavřenou... a opravdu... nesmutním po vás... jen údivem třeštím oči... a směju se...