...Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce,
za rytmického třesení.
Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrten, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce...
(Ch. Baudelaire)
