Ač byla svázaná... prskala a dmula se... kypěla... drala se na povrch...
Škubala sebou do všech stran... a křičela... řvala... ba přímo vřískala... "mám málo místa...!"
Jak sebou házela... všecko kol přetrhala... a jen cáry nechávala poházené... kam jen oko pohlédlo...
Tak prodrala se na povrch ta smrdutá... PÝCHA...
Zůstal po ní obraz...natržené duše... do galerie lidskosti...
